Šachy jsou mou celoživotní láskou. V dětství mě základům naučili můj otec a starší sestra. Později jsem díky knize Ladislava Alstera začal vnímat širší souvislosti šachové hry. Věnoval jsem se jim po čas studií hudby na konzervatoři a dělaly mi společnost i při studiu na AMU v Praze. Díky svému hudebnímu zaměření jsem brzy začal pracovat s dětmi. K pedagogickým disciplínám, které byly součástí studia na vysoké škole se brzy přidala také mnohaletá praxe v našem unikátním systému uměleckých škol. A pak přišla myšlenka spojení záliby s realizací kroužku ve prospěch dětí a jejich dalšího vzdělávání. Mám velikou radost z toho, že díky vstřícnosti vedení a pedagogických pracovníků na základních školách mohl projekt Chci hrát šachy dospět až do stádia realizace a dnes působí již na čtyřech různých místech našeho regionu. Nesmírně to můj život obohatilo, mám možnost poznávat celou řadu zajímavých osobností, a raduji se z toho, že jim mohu předat krom šachových vědomostí i něco osobního. Ne vždy se výuka kroužku odehrává pouze v praktické rovině šachů jako takových - když si dnes uvědomuji, jak vzpomínám na své učitele a profesory, je to pokaždé soubor mnoha nejrůznějších poznatků spolu s pestrou škálou emocí, které jsem díky nim měl možnost prožít. Vztah učitel - žák by měl být dle mého názoru především o inspiraci. Přeji si být pro děti někým, na koho budou jednou vzpomínat s úctou a úsměvem na tváři.
